Krásti
Krásti. Cf. Šrc. 142., Mkl. Etym. 136., List. fil. 1882. 3. — abs. Bieda všetkému naučí, aj kradnúť. Slov. Zátur. — komu. Krade pánu Bohu den (nic nedělá). Us. Dch. Sobě nekradiechu. Dal. 8. (II. 54.). Kradával mouku. Arch. lounský. 1585. Wtr. — kde, kdy proč. Lidé z bídy kradou. Us. Tč. i Kdo z mládí rád krade, napotom ze roz- vahy bude krásti. Kmp. Před ním pro své děti kradl. Št. Kn. š. 65. Kradl v minci. Dač. 1. 42. — jak. Krade jako straka. Us. Dš. — se jak. Krade se jako pes. Po špi- čkách ze sině se kradl. Us. Pdl. — odkud. Kdohy se kradl od nás z vojsky. Řžk. — kam. Kam se krade. Jel. Enc. m. 62. V zrak slzy se mu kradly Vrch.