1. Krčiti
1. Krčiti, 3. pl. -čí, krč, če (íc), il, en, ení, krčívati = stahovati, zusammenziehen, krümmen, runzeln. V. — co: čelo. Krčí ruku (nerád dává), Jel, rameno. Us. — čím. Červen studený, sedlák krčí rameny. Č. — se kam. Ruce k sobě k. Mus. K. se ke zdi. Er. P. 384. Zajíc ke zdi se krčí. Ml. — se kdy. V starosti žíly se krčí. Jg. — se čím: zimou Us. — se. Ten se krčí, že má platiti. Sych. Provaz, kůže se krčí. Ml.