Krejčí
Krejčí, čího, m., m. krajčí od kráj-eti. Skloňuje se dle, Dnešní', gt. pl. krejčích atd.; dle Brt. netřeba zavrhovati tvarů: krejčů, krejčům atd., majíť za podklad druho- tvar krejč vyskytující se i za jméno vlastní, jakož i za adjekt. krejčovský, krejčův. (V Km. 1877. 142. ). U krejčů = u krejčovic. D. Toto slovo objevuje se teprve v 13. stol. snad proto, že šití oděvu z jiných látek kromě koží obyčejně náleželo ženským. Tk. I. K. mužský, ženský. K. měří, béře míru proužkem papíru n. proužkem koženým (cen- timetrem) a podlé míry díly šatu na látce křidou naznačuje a pak nůžkami stříhá, při- střihuje. Na to se jednotlivé díly několika velikými stehy našívají (flokují), aby při- lehly, a potom teprv se sešívají a konečně žehlí. S. N. Vz Tk. II. 539. K. béře míru na oděv a šije kabáty, čamary, kazajky, pláště, svrchníky, zimníky, jarníky, spodky (kalhoty, nohavice), vesty, živůtky atd., dělá dírky. Us., Pro mne', jak k. říkává (, Pro mne = nic nenamítám; a krejčí též říká: Pro mne, vezměte třeba 4 lokte na kalhoty). Č. Nejsi k., že popichuješ (že nás měříš). Vz Narážení. Č. Z cizích ostřižků k. kabát šije. Pk. — K. = slabý jelen (žertovně). Šp.