Krmiti
Krmiti, 3. pl. -mí, krm, mě (íc), il, en, ení, krmívati, nähren, speisen, unterhalten, füttern, mästen. — abs. Kdo líp krmen, líp táhne. Šp., Rb., Lb. — koho, co: prase, ka- pouny, husy, cizího psa (nevděčníka), Us., V., oheň. Hus. — koho čím: koně senem, ovsem. Us. Matka dítě prsoma krmí, kaší, Jg.; uši hudbou, někoho rozkošemi, se na- dějí k. Kom. Plíce krm větrem (vzduchem), žaludek zemí (plodinami), kůži vodou (myj ji), srdce ohněm (veselou myslí) a dobřeť bude. Č. Ptáka červy. Kom. Slavík se baj- kami nekrmí. Pk. K. koho chlebem, Chč. 450., rukou, Chč. 445., smetanú, medem. Výb. I. 30. Vz Napojiti. — koho kde: kapouny v posadě. Kom. — koho nač: husy na sádlo, voly na maso, Jg., vepře na jatku. Kom. — se z čeho. Z toho se krmíme. Bibl. K. koho z svého lóna. Kat. 2685. — koho o čem: o vodě a chlebě někoho k. Jv. — koho skrze koho: skrze anděla. Kat. 2681. — se v čem čím. V potu tváři krmiti se budeš chlebem svým. Štelc. Dítě krmí se v břiše mateřině. Lk. — pro koho: husu pro syna, lépe: synovi. — co k čemu: husu k posvícení.