Krmiti
Krmiti. — abs. Odpor byl stále podně- cován a krmen. Lpř. Dj. I. 82. Kdo lépe krmen, lépe táhne. — koho. Krmí Bůh vlky, krmí Bůh i pány. Us. Wtr. Krmil vrány (o dítěti, které má umouněný nos). Mor. Šd. Lačné k. Mž. 19. — čím: liudmi, Dal. 31., pouhými sliby. Dch. — odkud. Jenž (tělo) jest z tvých prší krmeno. Sv. ruk. 288. — jak. Krmia ho jako pavúka. Mor. a slov. Šd. Do sytosti k. Glč. I. 277. — jak dlouho. Ta ji dva měsiece nebe- ským pokrmem krmila. Pass. 14. stol.