KročitiKročiti, vz Mkl. Etym. 131. —
kam: blíže,
Vrch., k ohni. Kká. Když dietě do sieni kroči. Výb. II. 22. —
co. Dievča krok kročí, idú o ňom řeči. Ht
. Sl
. ml. 214. —
kudy. Přes práh kročil; Zahradou kráčel. Us. —
odkud jak. K-la skokem s olym
- ských vrcholů
. Lpř. Sl. I. 20.