Krotiti
Krotiti, 3. pl. -tí, kroť, tě(íc), il, cen, cení; krotívati, bändigen, hemmen, kirren, mildern, mässigen, zähmen; hladiti, tišiti, chlácholiti, sänftigen. Jg. — co, koho: koně, zvěř, lid, vodu, bolesť, Us., Háj., Jel., mlýn (aby méně hnal, ujetím vody, přidáním do kamene). Vys. — koho jak. My jsme ho s pláčem krotili. Vrat. 169. — co, koho čím. Koně hlazením. Kom. Boha prosbami, Trip., dobrými slovy, Žer.; lvy bitím a hladem. Ml. — koho od čeho. Kdyby sultána od hněvu nekrotil, že bychom již rozsekáni byli. Vrat. — co kdy. Kosatcový kořen třesení při zimnicích krotí. Byl. — se. Kroť se. Us. se v čem. Ve zlosti se kroť. Us.