Kroutiti
Kroutiti, 3. pl. -tí, kruť, kroutě(íc), il, cen, cení; kroutívati; krouceti, 3. pl. cejí, el, en, ení; v kruh točiti, vinouti, drehen, winden, krümmen; v kolo obraceti, hin und her drehen; schrauben. Jg. — abs. Umí lháť a kroutiť. Us. — co: niť, drát, vousy, provaz, Ros., vlasy, řeč, slova, právo, D., krk, Us., šat, prádlo (ždímati). Na Mor. — čím: krkem, nožem. Jg. Vítr dřevem kroutí. Jg. Hlavou, Kom., nosem, Us., očima. Č. Štěstí mnou kroutí. Lom. — komu co: Kuna kuřatům krky kroutí. Sych. K. si vousy, kníry. Us. — komu čím. Kroutí mu to mozkem (mate ho to). Šm. — čím nad čím. Nad tím hlavou lid kroutí svobodám obvyklý. Kram. Nosem nad nimi kroutil. Ml. — co čím: tkanici prsty. — co z čeho: z koudele provaz. — co s kým. Us. — se, v kruh se obraceti, otáčeti, sich herumdrehen, sich winden, schlän- geln, krümmen, schlingen, ringen; zdráhati se, sich weigern. Jg. Kroutí se jako had. Jg. Kroutí se, když jde. Us. Řeka se kroutí. D. — se kudy. Potok po louce se kroutí. Potok lesem se kroutí. K. se okolo ženštin. L. — se jak: do kola. Jg. — se komu. Kroutí se mu hlava. Us. Kroutí se mi (těžko mi, k dávení; nelíbí se mi to. Jg., L). — se (komu) kde. Kroutí se mi v hlavě, v mysli (nelíbí se mi). L. Kroutí se co moucha v hrachu. Pk. — se v čem. Pěkně se v nich (v pan- talonách) kroutil. Er. P. 373. K. se v řeči. Ml. — na čem. Kroutil na kroužku (škaredý germanismus: er drehte an dem Ringe; má býti: kroutil kroužkem. Brt. ), až jej zkřivil. Sych. — na co. K. nač hlavou (hlavu). Us. — adv.: zpět k. Dch.