Kroutiti
Kroutiti, vz Mkl. Etym. 138 — co: vlnu (přísti). Slov. a mor. Vchř. Kolovrat sa vrcí a žida vred krúci. Slov. Rr. MBš Nevieš těleso krútiť (volají na kršiaka, když letí). Slov. Němc. IV. 420. — čím (co, nad čím, jak). K. bělmem v oku. Dch. Co pak nad tím kroutíš fousama? Us. Msk. Ru- kama ju kroutil. Sš. P. 136. Nedůvěřivě hlavou k. Šbr. — co, se komu. Kruť sa, diovča, kruť sa, Parom ti do srdca! Však sa ti dosť krútim, až ti hlavu zmútím. Koll. Zp. II. 85. — se. Vlna se kroutí (přede). U Vsetína. Vck. — se kudy: po zatáč- kách. Osv. I. 7.