Kroužiti. — abs
Kroužiti. — abs. Ten krouží (rychle jí; o opilém). U Polič Kšá., Sn. — co: smlouvu, hinterlistig drehen. Dch. — kde (čím jak). Roje ptactva k-ly nad hvoz- dem ; Pták křídlem kroužil v nekonečnu nebes; List ve vzduchu kroužil. Vrch. — kam (s kým). I hledím, kde krouží se cesta v dál. Osv. VI. 517. K. k hvězdám. Ib. 519. V mrak s ním krouží. Kká. K sl. j. 87. — kudy. Hlavou krouží myšlénky. Tbz Prostorou země krouží. Nrd. - jak. Krev periferický kroužící. Osv. I. 417. Krouží (pták) postrašeně sem a tam. Osv. I. 84. Tváře se mu do kulata krouží. Čch. Petrkl. 36. Duchové zlí krouží u víření. Vrch. — za kým jak dlouho. A za ním (sluncem) od východu do západu krouží (slunečnice). Kká. Td. 61.