Krov
Krov, u, krovec, vce, krůvek (krovek), vku, m., z koř. krů (kryji, Gb. Hl. 145., krýti: u v ov, vz U), to, čím se něco kryje, die Decke, Hülle. Cizím krovem nehýbati (šaty ženskými). Plk. Krovky hmyzu, vz Křídlo. Krůvek kamen, svršek. Us. Krovem hnouti = 1. klobouk smeknouti, 2. (podstatnou) věcí hnouti. Ros. — K = to, čím kryt dům: kryt, vazba, stolice, das Dach, die Dachung. K. n. střecha na domě. V. Dle S. N. ona čásť střechy, která krytinu nese a střeše její patřičný tvar dává. K. cihelný, šindelný. Us. K. jalový n. prázdná stolice, stojatá stolice, stolice na kozách, stolice ležatá, k. vlaský, stolice okružová. Vz více v S. N. IV. str. 1023. Stolici vyzdvihnouti. Šp. K. na kro- kevnicích leží. Kom. Krov hoří, když chudý pochybí. Reš. Z oken a krovů se dívali. V. Krov jejich jest obloha nebeská. Vod. — Vz Stolice, Střecha, Tesař. — K. = obydlí. V. — K. mostu, die Brückendecke. Čsk.