Křen
Křen, u, m., vz chřen. K., armoracia. Křen obecný, a. rusticana, Meerretich. FB. 75., Čl. 17. Slova, Kren' užívají Němci v těch kra- jinách, kde se Slovany se stýkají. D. Křen nejtlustší: výstřelek, prostřední: výmětek, tenký: výražek. Nejpěknější: hradák. Mladý: novosad. Špatný: černák. (Křenovka, kře- niště, křenoviště). K. čpí, štípá. Us. Jest dobrý jako malinský křen. Prov. Vz Šti- plavý. To víno má křen (hat ein Schneidel). Sych. K. někomu strouhati. Vz Posměch. Č. Na- tříti komu křenu pod nos. Vz Domluva. Č. Jdi k. kopat (vz Odehnati). Lb. Chodí pro křen (o děvčeti, které chodíc sukně na paty si nabírá a zdlouhavé jest. Vz Petržel. Us.