Křen
Křen, raphanus. Byl. 15. stol. Cf. Bž. 188.; Rstp. 76., Čl. Kv. 294., Kram Slov., Slov. zdrav., Rosc. 145., Mllr. 35., Slb. 686., Schd. II. 292., KP. III. 271. Nejsem tak hloupý, abych jim pod samým nosem strouhal křen. Sbtk, To je k. dítě (zlé). U N. Bydž. Kšť. Jest plný křenu (rozhořčen). Světz. 1874. Bude-li z křenu, budu já z pepře. Jrs. v Kv. 1884. 15. = K. = rcřenová omáčka. K. po- lívkový, studený, se smetanou. Hnsg.