1. Křepel
1. Křepel, a, křepeláč, e, křepelák, a, m., křepelka, křepelice, křepelička, f. Jg. Kře- pelčík, a, m., pětpenězka; křepelče, křepel- čátko, křepele, n. Šp. Křepel m. přepel, rus. perepel, vind. prepeliza atd. Vz K., P. K., perdix coturnix, die Wachtel. Frč. 350. Vz S. N. Křepalák andaluský, ortygis andalu- sica. Frč. 350. Křepelka tluče, Pt., volá, Šp., pěje. MM. K. volá v červenci žence do pole: Poďte žít, poďte žít, dostanete pět peněz, pět peněz. Č. Křepelice volají také: pod pole, pod pole. Tac. Síť, píšťalka, lov, honba, tenata na křepelky. D., Šp. Křepelky táhnou Šp., sedají, zapadají. Us. Křepelky chytati, lapati, stříleti, vyhnati (honicími ptáky, psy). Šp. Chytrý na umrlé křepelky (o tom, kdo se staví chytrým, nejsa). Us. — Děti držíce se za ruce a tancujíce do kola zpívají: Sel Petr proso i pšeničku, vyvolili jsme si kře- peličku; křepelici máme, křepela nemáme; málo nás, málo nás, pojď ty N... mezi nás. Jg. — K. Křepelka n. cvrček, ořešina, na kteréž malé dřívko v natažené nitce (prsty) shýbané vždy pět klepající chřest dělá. Jg. — Vz Medvěd.