KřepelKřepel, křepelenka, křepelinka. Cf. Bž
. 255., Šrc
. 52., Schd. II
. 462., Kram
. Slov
., Mkl. Etym. 243., Hlb. I. 499., 178
. Na Mor
. také: podpolíška
. Brt, Dt. 49. Křepelice. Sv. ruk. 318
. b. K. tluče, křepelá. Brt
. Není ptáčka ani křepelice, samé zimy, samé me- telice. Sš. P. 5. Hra (dívčí) na křepeličku, vz Km. 1887. 453., Brt. Dt. 216., Sš. P. 727.-728. K. křičí: Poď pones, pět peněz; za telata! Nebo: Poď požať, poď požať! Val. Vck. Když obilí dozraje
, k. volá na sedláka: Už je čas, na ten klas! poďte žat! poďte žat! Km. 1886. 360., Brt
. Dt
. 49. K
. vidouc sedláka jíti polem
nedůvěřujíc mu, povolává na sousedku: Vávra, Vávra! Poď polez, poď polez! Zlinsky
. Brt
. Dt. 49. Vz
také Křástel a Er. P. 24
. —
K. =
třeslice,
das Zittergras, rostl. Mor. Brt. U Polič. Kšá. —
K. =
česk. tanec. Dch. —
Křepelička =
be-
ruška. U Smidar. Kšť. —
K. ==
člověk malé postavy. U Neporaěřic
. Rč. —
K-
ka =
lehká ženština, nevěstka. Us
. Kšť.