Křesati
Křesati. Bž. 31., Mkl. Etym. 138., List. fil. 1882. 27 — abs, Tesař křeše (teše). Val. Vck. K., die Klötze roh behauen, be- waldrechten. Škd. — co (komu) čím. Žarty kriesá smiechot veselej chase. Ntr. V. 143. Chlapi křešú (tesají) dřevo tesačkú. Brt. D. 224. — co odkud: z kamenóv oheň. BO.