Křída
Křída, y, f., z lat. creta. Jg. K. jest vápenný kámen barvy bílé, křehký a měkký. Vz S. N. K. obsahuje pramalinké vápenité do- mečky a komůrky zvířat mořských, jež se nazývají dírkonožci (foraminifera) a jichž v jednom krychlovém palci přes milion jest. Bř. 92. Vz Šf. 795. Kreide. Křídá měkká, tvrdá, křehká, písečná, bílá, černá. Š a Ž. (Walter). Křídu lámati, strouhati, krájeti, ře- zati. Š. a Ž. K. boloňská, benátská, horská, kolínská, krejčovská, olovná, plavená, řezaná v roubíčkách, španělská, v kusech, vojenská, k cídění. Kh. Bílý jako křída. V. Měl laci- nou křídu (lacině počítal). Us. Zapsán černou křídou (psanec). Ros. Já té křídě nerozumím (počítá-li kdo chytře a podvodně). Č. Na ku někomu něco dáti = půjčiti. Vz Ho- spodský. — Vz Vápenec.