Křídlo
Křídlo, křidélko, křidélečko, a, n., strč. křidlce. Der Flügel. V. K. m. krydlo od kry (krýti). K. ptačí skládá se z kosti ramenní č. ramena, z kosti loketní a pramenní vedlé sebe ležících, ježto tvoří loket, napotom nej- výše ze tří kostí pěstních a z tolika též prstův; palec a malík zastoupeny bývají často jen jednou zahnutou kostí aneb se spa- třují všecky prsty srostlé v jediný pahýl. Na kostech pěstních je obyčejně 10 velikých per (kosinka), na kosti loketní pak či lokti jsou pera menší; na rameně jsou ještě krátká pera ramenní a na palci tak zvané pakřídlo. S. N. K. hmyzu: 1. Krovky (hořejší neprů- hledné a rohovité), 2. křídla vlastní (spodní, průsvitavá a žilkami protkaná). K. cípatá. Jhl. — K., peruť, perutí, leták, okřídlí; k. pravé, levé. Šp. Malé, nepravé k., pakřídlo. Nz. — Slepice pod křídla kuřata shromaž- ďuje. Us. Kohout křídly tepe. Us. Vzal sa sokol za křídla, proletěl do Krakova. Mor. P. 176. Ptáka do křídla postřeliti, raniti. D. Rychlými křídly odletěti. Us. Křídla svěsiti, rozepjati, táhnouti, křídly třepetati, v křídlo postřeliti; péro z křídla. Šp. Dalo mu to křídla. Vz Útěk. Č. Lítá prve, než mu křídla dorostla (narostla). D. Prve chce lítati, než mu křídla dorostou. Vz Holobrádek. Lb., D. Nechtěj lítati, dokud křídla nenarostla. Č. Když nemáš křídel, nelítej. Lb., Šp. Výše lítati, než-li křídla vynésti mohou. Vz Mar- notratný. D., Č. Ohořela mu křídla (Konec pýchy). Vz Pyšný. Na Slov. Lb. Křídla vy- vyšuje, roztahuje (pyšní se; počíná smělej- ším býti. Lb. ). Č. Brzy nepřátelským křídlům brky osekáme. Č. Někomu křídla podřezati. Vz Skrocení. Č. Milosť mu dodala křídel (rychlosti). Jg. Utíkati se pod křídla něčí (pod obranu). Na křídla ho postavil. Vz Po- moci. Vzal sa na kriedla (ušel, uletěl). Mt. S. Krom pod křídly nehledám sobě ochrany tvými. Kom. — K. = kosinka, der Fleder- wisch. Us. — K. větrního mlýna. Větrný mlýn s křídly. V. — Křídla, dvě poboční částky. Křídla vojska (pravé, levé); při po- chodu: točné, oporné (der schwenkende und Pivot-Flügel). Rf. Muž na křídle stojící (kří- delník). D. K., pravá n. levá strana shánky. Šp. K. dveří n. u dveří, u oken, u oděvu (polovička dveří, oken atd. ); k. stavení = vedlejší stavení. — K. vozní plachty. Šp., Us., S. N. — K., rámě, paže. Kat. 651. — K. = klín, Schoos. Nositi v křídle. Us. Dítě sedá matce nak.; do k-a dříví bráti. Mý. — K. klobouku, střecha (Hutstülpe). — K., nástroj hudební. St. skl. — K. nosu, plíční. Us. — K., hvězdy. Mus. — K., poklička na hrnce. Us. Na Mor.