Křik
Křik, u, m., das Geschrei. Dáti se do křiku. Us. S křikem naříkati. V. Beze všeho křiku (tiše). V. K. stropiti. D. Stal se křik. Křik jest jak v soudný den. Na Mor. Toho k-u nic se nelekám, nebojím, ani nestrachuji. MP. Udělali o to mezi lidmi k. Čr. Chceš-li k-u obecného prázden býti (öffentliche Nach- rede). O. z D. Do křiku přijíti (do zlé po- věsti). D. Chřapavý od křiku. Kom. Moc k-u, málo vlny (vz Křikloun). Lb. K. od koho. Nebyl by tak křik od vdov, sirotkův. Chč. 445.