Křik
Křik. Vz Mkl. Etym. 140. K. jako v ži- dovně, na trhu. Us. Tkč. Ten nadělá křiku; Míti s někým křiky. Us. Dch. Takový k. vedla, že až hrozno. Us. Vk. Měli jsú o to mezi sebú křiky. NB. Tč. 231. Aby krikov při súdě ujato bylo. Vš. Jir. 364. A když polovice voznov přijede, k. vzejde u vojště. Let. 78. By k. u městě veliký. Alx. Lidé, kteří malo síly mají, tehdy v křiku vítězství hledají. Mor. Tč. Zbytečného křiku neměj ve svém zvyku. Us. Té. Tam bývá slabé učení, kde sa kriky dějú; Když síla malá, v kriku vífaxtvo hledajú. Glč. II. 217., 312. Čím méň křiku, tým méň hříchu. Slez. Šd. K-ky při soudech se netrpěly. Zř. zem Jir. 456., 692. - K , os. jm. Tk. V. 45.