Křiv
Křiv, a, o; křivý, á, é; komp. křivější. Cf. lit. klivas, krivas, kreivas, lat. curvus. Schl. — K. = nerovný, křivolaký, krumm, gekrümmt. K. cesta, linie, čára, měsíc, tok řeky, stehna, nohy, nos, pravítko, rozsudek (nepravý). Křivé dřevo (lučiště = člověk hrubý, neupřímný, tvrdý). Č. Křivé jako vře- teno. Č., Pk. (Žertovně). Pod se křivý, na- zpět křivý, křivý co hák. V. K. dříví ale rovno hoří. Pk. — od čeho. Od piva hlava krivá. Mt. S. — K. = nepravý, lživý, un- richtig, unwahr. K. pověsť, k. řeč (lež). Troj. Křivou řeč mluviti. Troj. K. svědectví, svě- dek, D., žalobník, V., zpráva, udání. Us. — K. = nepříznivý, unfreundlich, ungünstig. K. oko. Křivýma očima na někoho patřiti, hleděti. L. Na křivo pohlédnouti. D. — K. = proti právu, lichý, nespravedlivý, was dem Rechte zuwider ist, protiva: právo; proto: k. pře, ein ungerechter Process, pří- saha, der falsche Eid, V., žaloba, falsche Anklage. Br. By pak věděl, která strana pravá, která křiva jest. Žer. Záp. I. 75. V z Kn. dr. 133. K. svědek. Vz Rb. 267. Cho- diti stezkami křivými. Jg. K. sočení, oso- čení. V. Vz Gl. 109. Neřekli si nikdy kři- vého slova. Dch. — v čem: v slově = zrádný. L. Avšak sú v té řeči křivi. Alx. Po kři- vých cestách něčeho se dopíditi. Ml. — proti komu. Němečtí mistři jsou křivi proti če- ským. Han. Výb. — Na křivou stránku ně- komu něco bráti. Šm. — K. = vinen. — komu. Křiv sám sobě jest, kdo se dluhy za- sypá. Kom., Br., V. — v čem: v ničemž si křiva nebyla. Us., Br. — Křiv v něčem zů- stati = při ztratiti, prosouditi, propříti. Pr. Jestliže toho nedokáže, a křiv zůstane, že chce sám nad sebou katem býti. Svěd. 1570. — 2. K. Na křiv jíti = z dolu přes vršek; na převrat jíti = s vrchu dolů. Us.