Křiv
Křiv = nerovný. Vz Mkl. Etym. 141. K šavle, Us. Pdl., plocha, Jd. Geom. I. 2,, pec. NA. IV. 165. K. nohy jak brdečka. Brt. Měl k. prach (kdo nedobře střelil). Brt. D. 224. Ač dítě křivo, přec mateři milo. Bž. exc. — čím: strom větrem k. Us. — K. = nehezký, světu nepodobný. Naše děvče též není křivé. U Žamb. Dbv. — K. = lživý, falsus. Ž. wit. 39. 5. K. domnění, učení. Šmb. S. II. 150., 247. Často pravý ztratí a křivý ziště. O. z D. By pak věděl, která strana jest pravá, která křivá. Žer. Záp. I. 75. Proti Bohu křivú řeč mluvil. Pass Haus. 1883. 112. Rozeznání pravého od křivého. Kol. 3. Nemá křivých obrazóv bohóv. BO. Modly křivé. BO. K. kazatel, apoštol, prorok, Kristus, Pseudo-. ZN. K. přísežník = kdo křivě přísahá. Bph. 343., Hrad. 144. b. — K. = nepříznivý. K posu- zovatel. Schlz — K. == nespravedlivý, in- justus. Ž. wit. 36. 28., Smil. 668., impius. Ž wit. 25. 9. K. svůdce. ML. 121. a. Aby křivých koláčů (úplatků) nebral (soudce). Hrad. 129. a. K. súd měli. Hr. ruk. 147., Št. Kn. š. 146. K. pře, válka. St. Kn. š. 150. — komu. Já jsem tobě velmi křiv byl. Abr. — proti komu. Němečtí .... Místo: Han. Výb. polož: Let. 11. — v čem. Za Alx. přidej: Alx. H. v. 62. (HP. 61). Avšak jsú v tej viere křivi. Alx. V. v. 1229. (HP. 30.). Nebyv ni v čemž myslů křivú. Alx. BM. v. 343. (HP. 89). - K. = vinen. Na súdu býti odsuzenu a křivu zóstati Vš. 9. Kdo křiv jsa přísahu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Která strana Křiva zůstane. Vl. zř. 384. Jestli póvod křiv. Kn rož. 260. K., wer im Un- rechte ist. O. z D Jenž se súdi křiv jsa; Spieše budeta oba křiva nežli oba práva. Št. Kn. š. 147., 91. — v čem. Já jemu v tom nejsem nic křiv. Abr. VII. 41. V tom není křiv. Bl. — komu čím. Ničím mi křivi nejsou. Lpř. Sl I. 21. — před čím. Ovšemť jsú před Bohem křivi. St. Kn. š. 159. — proti komu. Křiv proti jistcovi ostane (ve při propadne). Vz Zavésti (konec).