Křivda
Křivda, y, f., od křiv (křivý, vz -da). — K. = nepravda, lež, Unwahrheit, Lüge. V. Křivdu mluviti, pověděti. V. Pravda n. křivda roz- sudkův. Marek. — St. skl., Kram. Křivdu v něčem míti. Ml. — K. = bezpráví, moc, ublížení, co není podlé práva, Unrecht, Un- bill, Frevel. Křivdu někomu učiniti, činiti, dělati, udělati. V. Nedati křivdy dělati. V. Chtícímu se žádná křivda neděje. (Cf. Kdo chce kam, pomozme mu tam). Č., Lb. Před křivdou zastati. V. Křivdy pomstiti. V. Přá- telské služby připomínej, křivdy zapomínej. Pk. Lepšie malú krivdu sniesti ako velký droces viesti; Krivda sedí pri stole a pravda žobra u dverí. Mt. S. K-u k-ou tvrditi. BP. Pokudž jest nás kdo nevinně zošklivil, na tom nám k-du činí. Nách. 165. Přílišná spra- vedlnosť křivdou. L. Mám křivdu = trpím. Jg. Křivdu na těle snášeti (tělesné týrání). Har. Někoho křivdou viniti, křivdu na něm zamýšleti. Bs. Vz Rb. 267. Těžce svú křivdu vážiti. Chč. 620. — K. = škoda, ztráta, Schaden, Abbruch, Verlust. Jg., L., Háj. Ni- komu se nehájí míti mnoho bez cizí škody a křivdy. Pr.