Křivda
Křivda. Ve 14. ř. tohoto článku dtoces oprav v: proces. — Cf. Mkl. Etym. 141.— K. = nepravda lež. Mluvili jsú křivdu, falsa. Ž. wit. 57. 4. Krivda za stól sadla, pravda u dvier žobre. Slov. Tč. Krivda sedi pri stole a pravda žobre u dverí, Mt. Sl. I. 122. Umí z pravdy křrivdu učiniti. 15. stol. Exc, Výb. II. 314. Křivdu jsi mluvil (falsum). BO Měl by raději s pravdú odsúzen býti nežli by s křivdú obdržel súd; Aby roze- znal pravdu s křivdú; Když se kto sveličie křivdú tím se čině, jímž nenie; Pakli mi povie křivdu; Buoh, jenž nepraví křivdy. Št. Kn. š. 20., 36., 146., 173, 193. Aby roze- znati mohli spravedlnosť mezi pravdú a křivdú. Tov. Pravdú křivdu okrašlujíc. Št. N. 82. — K = bezpraví atcl., iniquitas. Ž. wit. 58.3. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 399. Někdy máš i krivdu znášat. Slov. Tč. K. tká strasť dvojnásobnou. Sš. Bs. 201. Kakžkolivěk jest křivd: trpěl; Učiniv křivdu Bohu; Aby lid mstil křivdy božie (proti Bohu). Št. Kn. š. 19., 20., 168. Dlužen jest jemu navrátiti, jemuž jest učinil křivdu. Št. Kn. š. K. chtě- jícímu se neděje. Cor. jur. IV. 3. 2. 418 Na tom mi křivdu činíš, že ... Pass. mus. 489. Jak křivdu uznáš za křivdu, sám sobě uškodíš. Glč. I. 253 Křivdy křivdou nena- pravíš. Prov. Tč. Nedaje znáti, že se trápíš, tím nejlépe křivdu splatíš. Us Bž. — K. = škoda. On si klade křivdu. Us. Činí křivdu na zbožie. Št. — K. = Pole u Příkaz. Pk.