Křivditi
Křivditi, 3. pl. -dí, -di, -dě (íc), il, ěn, ění, křivdívati, lháti, klamati, lügen, bez- práví činiti, Unrecht thun, freveln. Jg. — abs. Bůh k. (klamati) nemůže. Jg. —v co. Prostě křivdíš v svú hlavu, věda to nepravě (= klameš, lžeš). Hil. — komu. Myslím, že mi křivdí. Hlas. — se komu. Křivdí se mi. Us. — jak: zúmyslně k. Štr. —o čem. K. o starém učení. Scip. — nad kým. Pass.