Křiviti
Křiviti, 3. pl. -ví, křiv, -vě (íc), il, en, ení; křivívati, krümmen. — co: brvy (mra- čiti se), nos, mluvu. Jg. — co kam: pod se něco k. (podehnouti). V. — koho na koho = štváti. Jg. — co komu. Křeč mu hubu křiví. Us. — se. Co se často křiví, zlámati se může. Jg. — se od čeho. Ta věž se křiví od větru. Jg. — se komu (kořiti se). Martim.