Křivka
Křivka. Ve 4. ř. za K. čárku vymaž. K., die Kurve, krumme Linie. Vz Čára, Matj.79. K. vlnitá, die Wellenlinie. K balli- stická, prostorová, ohnisková či kaustická, vz ZČ. I. 118., 119., III. 69. K. výslednic, Pcl. 33., transcendentná, logarithmická, zbor- cená, NA. V. 46., 48., momentová, polů, tahu, tlaku, smíšené expanse, expansivní, nákladu či výlohová, die Kostenkurve, Zpr. arch. VIII. 14., 44., 54., IX. 15., XI. seš. 3. str. 6.,- do sebe vcházející, in sich selbst zurück- kehrende krumme Linie, plošná, ebene K., prodloužená, verlängerte K., z. B. die Epi- cykloide, Cykloide, Nz., vírná, die Wirbel- hnie, Rm. 235., algebraické stupně druhého. Jd. Geom. IV. 134, rovinná, přetržitá, spo- jitá, intensitní či stejné světlosti, Intensitäts- linie, obalová, Umhüllungslinie, strojná. Fehler-, uzavřená, geschlossene K , vratná, die Rückkehrkante, kollinearné, homologe K., Jrl. 199., 420., Hesseova, křivoznačná, Krümniungslinie, největšího spádu, Stč. Dif. 177, 248., 260., 261., zápalná, sinusová. Sinus-, Mj. 258., racionalní třetího stupně, Čs. math. X. 261 , řezající se křivky. Slov. les. Uvnitř, vně k ky. Nz. K. sily, Čs. math. X. 218, pružnosti. ZČ. I. 223. Části křivky podstatné a liché. Čes. math. X. 91. Pojednání o křivkách. Dch. — K. — místní jm. u Sudkova. Pk. — K., y, m,, os. jm. Blk. Kfsk. 1045.