Křtíti
Křtíti, křtím, 3. pl. křtí, křti, křtě (íc), il, ěn, ění, křtívati (dříve: křštiti, kristiti, na Slov. krstiti), taufen. — koho, co: dítě, víno, pivo (vodu do něho líti). — koho kde: v moři, v řece. Br. — koho, čím: křtem dítky křtíti Štelc. Okřtil (polil) ho celou konví. Us. Do- rotú křtěna. Výb. II. 18. — co odkud. Krč- mář ten pivo často křtil ze studny. Jg. — co proti komu. Proti těmto nešlechetno- stem pokuta se nekřtí (nejmenuje, neustano- vuje). V.