Kšaft
Kšaft, u, m., z něm. Geschäft, lépe: závěť, závětí, (Šb. ), poslední vůle, poslední pořízení, Pr., pořízení o statku. Th. Vz Vůle. K. je poslední úmysl o tom, což a jakby kdo chtěl co po smrti své míti. Vz Rb. 165. —170. K. zříditi, udělati, učiniti; k. zrušený, protržený, v moc vešlý. Th. Kšaftem něco poručiti, vy- měřiti; ve kšaftu naříditi, zříditi, Pr. měst.; k. zrušiti, zvrhnouti, D.; k. stvrzený, vojenský, sepsaný, ústní, nepořádný, nespravedlivý. V. Kšaftem někomu něco odkázati. Jg. Bez kšaftu umříti. D. Vz Rb. str. 267.; Tk. II. 540.