Kštice
Kštice, kštice (strč. kšice); na Moravě a ve Slezsku kšica, štice, na Slov. štica, ščica, kečka (vz Kšt), f., gt. pl. kštic, vz -ice; kštička. — K. = dlouhé (přední, Lpř. ) vlasy na hlavě, das Haupthaar, die langen Haupthaare, die vorderen Haare. Reš. Vlasy a kštice hřebenem se češe. Kom. Kniežie ani brady ani kšticze, to jest dlúhých vla- suov, nenosili. Martini. Ujala kštici hlavy jeho. Br. Kštice kudliti = za pačesy vzíti; na Slov.: za kečku vzíti. D., Bs. — K. = dlouhé vlasy okolo hlavy, kdežto ostatní čásť jest ostříhaná. Lpř. — K. Haarschopf an- der Stirn. V. K., kadeř na čele. Rohn. Čub, čuprina; u ptákův: chocholka, šošole, šo- šolka. Šp. Viděli jsme hvězdu hroznou kšticí obloženou (ohonem). Alx. fab. cap. 155. — K., vosina na ječmeně, Aehrenspitze. Když štice přijde do krku, je zle. Us.