Kuchař
Kuchař, e, m., od kuch (kuchati = vařiti). Pl. kuchaři a kuchaří (dříve i: kuchařé). Jg. Der Koch. Mnozí kuchaři řídko vhod krmi osolí ale neb přesolí aneb nedosolí. V., Lb. Vz Pán. Kde mnoho kuchařů, nejspíš pře- solí. Jg. Mnoho kuchařů přesolí kaši (polívku). Trnk. Ne vše kuchaří, co s dlouhým nožem chodí. Ros. Když jsi se zrodil k-řem, ne- chtěj býti řezbářem; K., jenž z hladu umře, nehoden hřbitova. Pk. Ne vše k-ři, kdo se klece drží. Lb. — Vz Tk. II. 136., 370., 380.