Kukla
Kukla, y, kukle, e, f, kuklice, kukučka. Cf. střlat. cuculus, cucula, střněm. Gugale, Kogel. Gl. K. přikrytí hlavy, z něhož jen tvář a oči vykoukají. Uvázala si kuklu n. kukli. Us. V Krkonoších veliký ženský šátek na hlavu. Kopfhülle, Kopftuch. Podej mi mou kuklu. Us. Kb. K-u okolo hrdla obtočil. BN. Včelař včelám med bera kuklou obličej si zastírá, aby ho včely nepopíchaly. — K., die Kaputze. Staří jsú v kuklách jako kněží na súdu sedali. Vš. 433. — K., die Vermummung. Jestliže by v larvách jeli n. v těch potvorných k-ách. Gl. Kuklu a zvonce nositi (bláznem býti). Kom. Kuklu někomu strojiti (za blázna míti. Vz stran přísloví: Blázen). Č. Na někoho kuklu strkati (= vinu cizí. Vz Vina). Jg., Č., Bart. 257. 21. Již je k. ušita. (Už se stalo). Kom., Č. S takovou kuklou na blázny (ne na mne). Ros. Kuklu někomu strhnouti. Br., Scip. (pokrytství). O takového nechť se opilý nezbeda otře, tenť mu umí kuklu zkrojiti. Reš. Sil mu k-u nevěrnou a úkladnou. Bart. — K. = kout, konec střechy, vaz n. hřeben na střeše, kobka. Firste. D. — K. v zoologii: pupa, nymfa. Die Puppe. Vaň. — Kukle, hrušky trpké, veliké, žluté, k sušení dobré. Us.