Kuklík
Kuklík, das Benediktenkraut. Vz Rstp. 492., Mllr. 50., Schd. II. 307., ČI. Kv. 363., Slb. 500., S. N. — K. = kukla, die Kogel, Kogelhaube. Mnohé panie pojdu bujně k ol- táři s krošem ve svých kuklíkách okova- ných. Št. Kn. š. 252. — K., ves u Nového Mésta v Brněn.; sam. u Dnespek; Gutglück, sam. u Kutné Hory; vrch u Kutné Hory.— K., a, m. = kuklíř. Ti kuklíkové velí sprost- ným lidem boží krev z kalicha píti. Výb. II. 246. — K., a, m., os. jm. NB. Tč, 185., Tk. IV. 731., V. 91.