Kůl
Kůl, (strč. kól), gt. kolu, v obec. mluvě: kůlu; kolek, lku, kolík, u, kolíček, čku, m., kolí, í, n. Der Pfahl, Stapel. V. K. kovaný (okovaný, obutý), zaražený (beranník); u sáhu dříví: laterník; k držení lodí: lapač, holec; na kterém se rybářské náčiní suší: soch. Šp. K. tenký, tlustý. Kování, střevíc, bota na kolu (Pfahlschuh). Nz. Celý stroj stojí na kolích. D. Kůl do země vraziti, beranem tepati, vbíti, D.; koly nabíjeti, vrážeti. V., Ler. Zločince na kůl naraziti, nastrčiti, vstrčiti, vbíti, vraziti, vhoditi, jej kolem prolínati. V., D. K. ostrý, zatesaný, železem nasazený, L.; plotový, plotní. V. Zahrada se hradí plotem z kolu. Kom. Koly tábor ohraditi. Rk. K. železný, u jezu, pod stativa (ve mlýně), pod žlaby (ve mlýně), předpražní, mezní. Jg. K. obostřiti, opáliti, zatlouci; kolím pobíjeti (unterstützen), beraniti. Šp. Jest z toho plotu kůl (téhož rodu, řemesla, přátelstva). D. Dělá, jakoby mu (ani) kůl nepohořel (nic nedbá, se nestará; staví se, jakoby o ničem nevěděl. Vz Potutelný. Lb. ) Ler., Ros. Ten člověk je jako kůl; Ostal jako kůl od plotu (sám, opuštěný, osiřelý). Vz Opuštěný. Us., Č. Jeden jak druhý jest z téhož plotu kůl. Vz Stejnosť, Lb. Podobný. Č. Koly komu na hlavě tesati (dříví na kom štípati). L.