Kůň
Kůň. O pův. cf. Kotk. 157. Ctyři koně vraní, okovanej vůz. Nár. pís. Škar. 33. Čí jsou to koně lysí, co na nich fábory visí? Ib. Ti koně mohli na zámku zůstávati. Kat. z Žer. 174. Hrdé koně krky lámou (Hrdé koně psi jedia = pýcha před úpadem chodí). Phľd. 1894. 256. K., věštící zvíře. Vz Zbrt. Pov. 69. Hra na koně. Mor. Vz NZ. III. 25. Pověsť o původu koně (na Mělnicku). Vz NZ. III. 151. Kdo má koně sedlo s uzdou snáze koupiti může. Kat. z Žer. II. 158. Kuň ně- potřebuje ani neděľe, ani svatku, ene pořadku; Na sľúbenym koňu daleko nězajedě. Čes. 1. V. 420. Ani kuň nad śilu něskoči. Slez. Nov. Př. 134. Kôň hryzie gazdu i zubami i nohami (potřebuje píce a podkov). Slov. ib. 430. Kôň vybehá, vůl vyleží (osoch, dělá hnůj). Phľd. 1894. 196. Nosí hlavu vzhůru jako panský kůň (o pyšném); Nebo: Hází hlavou jako panský kůň; Klape podkovami jako kůň (o furiantovi); Ten bude nyní na koni (lépe se mu povede); Ten se sází na vysokého koně (žije nad své poměry); Nejraději by okolo sebe bil a mlátil jako kůň (o zlostném); Starý kůň se nehodí leda pohodnému (říkají výměnkáři). Nár. list. 1894. č. 149. odp. feuill. Koňa, čo dobre ťahá, najviac bijú. Phľd. 1893. 700. Daj koňovi ovsa, možeš ho hnac (hnáti) jak psa. Phľd. 1895. 187. Koně ne- kupuj ušima, ale očima. NZ. IV. 390. Pro- dávání koně při slov. svatbě. Vz Phľd. 1896. 41. Jdú-li do mesta pre lieky a kôň sa naraz nechce z miesta hnúť, nemocný umre. Ib. 1894. 713. Jiné pověry ke koni se táhnoucí vz v Zbrt. Pov. 159. — K. = stolice o třech nohách na kování kosy. Brt. D. II. 453. — K. bez čeľusti = čert. V Novohradsku na Slov. Vz Phľd. 1896. 251.