Kůň
Kůň. O skloň, vz Gb. H. ml. III. 1. 124. Koni vraní zapraženi. Bibl. Zach. 6. 6. (Rozb. kral. 46. ). Nechoď za koněm, aby's neutržil modřinu. Sml. IV. 80. Učí starého koně tahat (koná zbytečnou práci). Hoř. 117. Kdo je z mládí koněm (se dře), na starosť nic po něm Mus. ol. 1893. 107. Nad chudým (hu- beným) koněm vrány se smějou. Vyzov. Ib. XII. 110. Otřásají-li se koně, bude pršeti. Čes. 1. IX. 254. Přísloví atd. vz Zát. Př. 165b., 166. (o práci), 163b. (koně dobrého netřeba bíti), 323a. K. v bájesloví slovanském. Vz Mus. ol. XI. 13., 59., 95., Ott. XV. 356. O jmé- nech dolových koní kutnohorských v 1. pol. XVI. věku vz Čes. 1. IX. 176. nn. — K. = slez tanec Vz Čes. 1. IX. 114. — K. = část tkadlcovského stavu na odvíjení osnovy. Sbor. slov. III. 31.