Kupčiti
Kupčiti, 3. pl. -čí, kupči, če (íc), il, en, ení; kupčívati. Staří mají imperat.: kupč, kupčte. Jg. Handeln, feilschen, vermarken, verkehren. — abs. Kdo kupčí, aby se ne- zavedl, znej cenu peněz. Kom. — v čem: ve víně, ve stříbře, v železe atd., v suknech, Br., v knihách, V., v něčí zemi, Kram., v soudech. Št. — čím: penězi. Opt. Chtěl těly jejich k. Lom. — s kým. Bs. — oč: Kteříž o duše lidské kupčí. Br. — kým, jak. A lakomě skrze vtipně vymyšlené věci vámi k. budou. V.