Kupčiti
Kupčiti. -— abs. Dělejte, kupčete. BO. Kněz k. nemá. Hus. I. 369. — co. Lepší věc k. než loupiti. Č. M. 143. — čím (o koho, jak, s kým, na kom). Chtélliby kdo čímžkoli k., ten mejto jako jiný kupec dávej. Zř. mor. 1604. Lživými slovy o vás budú k. ZN. Svatokupec zle držie penieze
chudým, jimiž kupčí bez potřeb. Hus I. 219. V lakomství lživými slovy vymyšlenými budou s vámi k. Hus. I. 398. Tak těmi slovy kupčie na lidech lakomí. Hus II. 153.— co zač. Zaň (za šperk) snad hejsek bude k. ctnosť. Osv. I. 593. — oč. O náhradu kupče (vyjednávaje). Kká. Td. 253.