Kůra
Kůra, y, f., kora, vnější vrstva rostlin. Die Rinde, Baumrinde; Brotrinde. Nej- svrchnější čásť kůry: koráb. K. bodlavá, loupaná: loupež; zemská, Erdrinde, Šp., hladká, rozsedlá, roztrhaná, v papírovitých proužcích se slupující, houbovitá, šupinatá, korková, stromová, Čl., buková, kassie hře- bíčkové, mahagonová n. mahonová atd. Vz Kh. 346. — 347. Kůru loupati, dráti, klabati. Šp. Kůru hloze s kazami (kdo jen povrchně věcí se dotýká mluvě, hlouběji do věci ne- vniká; kdo povrchně jen něco činí. ). Vz Mluvení. Č. Hladký co dubová kůra. Vz Hrubý. Nehleď na kůru, ale na dřeň. Pk. — Ostatně vz Kora a S. N. — K. na ráně: strup, škára. Šp. — K. na ovoci, die Rinde. Kom.