Kuře
Kuře, ete, n., pl. kuřata; o skloňování vz Gb. Hl. 63.; od kura. Vz Kuřátko. Kuře za času otavy vylíhnuté: otavka. Šp. Kuřata kňápají. Vz Kňápati. Má dětí, jako kvočna kuřat. Dobrý jako k. Ani kuře nerozhněvá, K. učí slepici hrabať. K. učí slepici. Už vejce moudřejší než kuře. Kuře chce už moudřejší býti než slepice. V. Č. Ani kuře darmo nekutí a nehrabe. Jg., Šp., Lb. Když kuře učí slepici, tuť mistrují učedníci. Lomn. Lb., Vz Všetečný. Moudřejší k. než koura. Čeká, ažby mu pečené k. v ústa vletělo. Syr. Jakoby kuře rozvázati neuměl (staví se). Ros., Lb. Vz Potutelný, Kuřátko. Dej kuřeti sedadlo, samo se dovtípí. Vz Mladík. Lb. Kuřete od mlynáře nebeř ku plemenu. Pk. Zváznouti v něčem, jako kuřata v kou- deli. Mus. Neublíží ani kuřeti. Us. Fr. —