Kuře
Kuře, das Huhn. Původ. kuret. Vz Bž. 9., 43., 63., 76., Šrc. 46., 70., Mkl. Etym. 148. Lichotná jména kuřat: pipěnky, pi- pinky, pipušky. Mor. Brt. Pipi na! mali, mali (volání na kuřata)! Mor. Brt. Kuřata posvátná u Římanů. Vz Vlšk. 343. Kuře píščí, čipčí. Us. Tč. Neublíží ani kuřeti, ale slepici by snědl (n. zabil) = je zlý člověk. U Kr. Hrad. Kšť. Dadie kuřeti sadadlo, ano se samo domyslí. Smil. Aby se kuřata po- dařila, nasazují kvočnu, když je plný měsíc; Co činiti, aby luňák n. liška kuřat nebrala? Vz Mus. 1854. 542. Jiné pověry o k. čti v Mus. 1853. 492. — K. jakožto jídlo: K. s kyselou smetanou, s celerem, dušená, za- dělávaná, s raky, s kaštanovou omáčkou, s karfiolem, s knedlíčky, s lososem, s ma- jonesovou omáčkou, s makaronkami, nadí- vaná, pečená, s ustricovou omáčkou, s raj- skými jablky, s rýží, se šparglem, se smrži, žampiony, s citrónovou omáčkou, s nudlemi atd. Hnsg. — K., os. jm. Tk. V. 112., 209.