Kůže
Kůže. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 215. O k. vz Ott. XV. 441. Za sedm let vždy táž povětrnosť se vrací a lidská přirozenost' se proměňuje, berouce na se jinou kůži a po- vahu. Sá. Kant. 34. Dostal se mu na kůži (pomstil se mu). Hoř. 119. Poručil, aby každým zvrhli na kůži šestkrát. Pal. Děj. V. 2. 500. Přísloví atd. vz v Zát. Př. 146. (o nejisté věci), 324. nn. — K. = čtverák. Je to povedená k. Hoř. 91.