Kvákati
Kvákati, kvákám a kváči, kvákávám; kváknouti, knul a kl, utí, krächzen; žváti, tlampati, schreien, zanken, schelten. — abs. Vrána kváká, kváče. Us. Ani kvokati, ani kvákati (neumí; nic neumí). Jg. — kde. Žáby v rybníce, na břehu kvákají. — na koho. Každý na mne kváče (= křičí, laje = každému jsem nemil). Č. Komuž odpu- stenie ode dvora, dadie, na toho vrány kváčí. Prov. Mus. II. 69. — jak. Klevetnice bez přestání kváče. Rad. zvíř. — kam. Kvakne ďábel do horoucího pekla. Rokyc. — nad kým. Nad ním i hned vrána kváče. Dal. — koho za co: za vlasy (krákati, tahati). Koll. Plk.