Kvapiti
Kvapiti, cf. Mkl. Etym. 150. — abs. Kvapě k vodě jel. GR. —k čemu:, k skutku tělesnému v žádosti zapálené. Št. N. 46. Nekvap hned k mluvení. Smil v. 606. — nač. Na hrdlo člověka nemá se k. Bdž. 176. — komu več: v pomoc, na pomoc, ku pomoci. Dch. — co =- kvapím zapeřiti. K. šaty. Laš. Té. — se kudy. Čistila peří a to se po celé jizbě kvapilo (kvapí lítalo), Flaumfedern flogen herum. Laš. Tč.