Kvésti
Kvésti, kvísti (m. kvet-ti t před t v s), kvetu (ne: květu, jako mésti—metu, plésti— pletu; vz Retnice. Chybně: květu, květl; e jest ve kmeni m. strsl. b (cvtt); ě v podst. jménech květ, květina atd. vzniklo stupňo- váním, jehož není ve tvarech sloves I. třídy. Brs. 98. Cf. Ht. Brus str. 115, pozn. 1.; Gb. Hl. 144. ). kvetl (kvítl), tení; kvetnu, kvítnu, nul, nouti, utí; květati, kvítati; imper. kveť; přechod. kveta (ouc). Kvésti v již. Čechách kfěct, rozkfěct, rozkfětat. Kts. Blühen. — abs. To děvče jen kvete. Ml. Umění kvete. Ml. Hory kvetou. Růže trhati, když kvetou. Us. Nehet kvete. Us. Měď kvete (když po ochlazení bublinky vydává). Vys. — čím. Pěti rameny bude kvísti rod můj. Dal. K. růžemi, Us., moudrostí, ctností. Troj. Jabloň kvete květem bílým. Byl. Zelená travička bílým kvítkem kvete. Er. P. 299. Tenkrát mé srdéčko láskou kvetlo; Ta marjánka mo- drým kvítkem kvete; Až dub pokvete bílou ratolestí. Er. P. 158., 177., 188. K. pěkným umýváním s obtížením služebníkův až do mrzkosti. Chč. 446. Cf. Klince, muožete už žltým kvitnúť! Rozmarínok bielým prokvitá. Na Slov. (Strom) modrým kvítkem prokve- tuje. Er. P. 500. a. (Ht. Brus. 115. 116. ) Vz Hloží, Kvitnouti. — jak. Kvete na jalovo. Št. N. 167. — kde, v čem. Dílo jí v rukou kvete (= lenoch). Č. K. v slávě. V. Srdce mi v potěšení kvete. Plk. Moudrostí mezi lidmi kvetl. Troj. Dlúho obih mezi ludem ktvieše. Rkk. 45. Na lícech ruměnci ktviechu. Rkk. 39. Když na mém hrobě tráva kvete. Er. P. 438. — kdy. Ta bylina v létě kvete. Us. — odkud. Salnitr ze země kvete. Jg.