Kvésti
Kvésti. Cf. Mkl. aL. 273., Mkl. Etym. 150. Květu, květeš, květl atd. v nářečích a u některých spisovatelů Gb. v List. fil. 1883. 115., 116., Bž. 179. Kvetu a strč. ktvu. Bž. 44. O strč. tvarech vz List. fil. VII. 300., X. 115.—116. - abs. Obchod kvete. Lpř. Když by kto květl (odchylkou). K. N. 167. Až pokvetou hrábě (nikdy). U Nového Bydž. Kšf. — čím. Slunečné to světlo trojí krásou květlo. Sš. Bs. 2. Hlava kvete še- dinami. Osv. VI. 595. Města obchodem a průmyslem kvetoucí. Šmb. S II. 266. Ja- kým kvete ta vonička? Mor. Brt. D. A ešče se ptala, čim ty lúky kvitnú? Tu červenú růží či matičku boží ? Sš. P. 789. Šebišov- ské pole cele hložím kvitně. Ib. 354. Ty kveteš růžú a já malinú. Brt. N. p. I. 102. Z rozmarýnu věnec bílým kvítkem kvete, nenašli se spolu ti milí na světě. Sš. P. 88. — jak. K. drobně, plně, bíle, červeně, modře, Dlj., na licho. Dlj. 2. Luhy milo kvetly. Osv. VI. 941. Stromy sú enom kvést (co nevidět pokvetou). Us. Brt. D. Ta kamelie kvete mákem (jako mák). Us. Tvář mu purpurem kvete. Vrch. Panna líčkem ktvúcí jako ruože. Kat. 158. Když by kto kvetl takovým květem. St. N. 167. Kvitni mi růžičkou (jako r.). Koll. Zp. 1. 18. — kde. Po cestách venkovského lékaře nekvete pšenice. Šml. Snad tu kvetl život. Vrch. Nazaret slove ktvúcí a který květ viece v ctnosti kvetl než Ježíš? Hus II. 83. Už mi tak nebude, jak mi bývávalo, dyž mi modré kvítí v zahradě kvítalo. Sš. P. 256. U Hreškovem dvore sladká ja- bloň kvitne, či skoro tam či ne nevěsta při- vykne? SI. sp. 200. — kdy. V této době básnictví kvetlo. Tf. Kvetl mezi roky . . . Us. Pdl. Kvetl v 2. polovici 12. stol. Jir. Anth. — jak dlouho. Květina ta kvete od jara nepřetržitě až do podzimku. Us. Pdl. — nač. Už mi na to kvitla moja vola (už jsem si to umínila). Sl. ps. 18. — od- kud. Keď som ja miluvala, kvitlo ze mňa kvítí (kvetla jsem kvítím, jako kvítí). Sl. ps. 45.