Kvičeti
Kvičeti, 3. pl. -čí, kvič, če (íc), el, ení; kvičívati; kvíknouti, knul a kl, utí; kvíkati, kvíkávati, quieken, quieksen, quietschen, wimmern, winseln. Jg. — abs. Svině, pes, kvíčala, dvéře kvičí. Jg. — na koho. Ptáci na nás (sovy) kvičí. Rad. zvíř. — kde. Pod nohama kvičel les. Puch. — V uších k. Aesop. — se = s někým se drážditi, kníkati, sich muth- willig an einander reiben. Koně se kvíkaly. L. — se s kým kvíkati.