Kvilba
Kvilba, y, f. = kvíl, kvílení. Tč., HVaj. BD. I. 172. Ženy s kvilbou a plačem pána doprovázely. Sš. L. 209. Vše sa utiší, k. umlkne. Ntr. V. 28. Žialnohlasá k. Ntr. V. 72. Kvilby náladu vdýchne do varyta. Phld. VII. 105.'K. lidu, túženie. Lipa. II. 147.