Ký
Ký. Cf. Mkl. Etym. 152., List. fil. VI. 217., Jir. Mor. 44., 60. Kýho prachéla, was der Geier! U Olom. Sd. — K. — vztažné Nevaď sa hneď o maličkosť, zvláště o kej nevíš. Glč. II. 317. Ký plezně-dlé v sněmy slavný chodí. LS. Budú zjevena mnohých srdec myšleni, ké hrdá, ké pokorná, ké ku pravdě boží pochýlená a ké zatvrdilá. Št.