Kydati
Kydati, cf. Mkl. Etym. 158., List. fil. 1882. 47.— abs. Jak to na ni přišlo, ona kydla (padnouc sedla na zem). Č. T. Tkč. — co: hnůj. Žk. 293. —- cp čím kam. Na zem to jí kydly. Kol. ván. K-ti hanu na koho. Šbk. Blátem na někoho kydati. Pass. — se = padati. Ssk. —-. se komu odkud. Uzřev, že se mu mozk z hlavy kydáše. Umuč. sv. Jiří v. 130. — se. To se dnes kydá (chumelí); To se dnes nakydlo sněhu. Mor. Knrz.